Bioelektrické technologie a černé umění hypnotismu

Každý z nás má kolem svého těla elektromagnetické pole. To je tím, co známe jako auru. Naše myšlenky a činnost našeho mozku vytvářejí okruh uvnitř této aury. Protože myšlenky a mozková činnost jsou elektrické impulsy, tak je lze dekódovat a přečíst. Světové síly jsou si toho dobře vědomy a díky vyspělé počítačové technologii jsou schopny dešifrovat myšlenky člověka, když je může přijímat speciální přístroj a výstup je poté podobný ,jako při formování satelitních signálů do obrazu na našich televizorech.

Existují také mikročipy, které mohou být použity jako implantáty podél některých nervových drah, které vysílají elektrické impulsy do mozku a stimulují tak určité myšlenky, pocity, přesvědčení nebo implantují určité vzpomínky. Ačkoli tato technologie má před sebou ještě dlouhou cestu, tak v současné době existují skutečná zařízení na čtení myšlenek, která budou, stejně jako všechno ostatní, časem zdokonalována. Zařízení se umístí na kůži subjektu na určitých místech, kde snímá bioelektrický výstup a dekóduje tyto impulsy tak, že je lze snadno přečíst pomocí speciálního počítače.

V 70. letech 20. století světové mocnosti dosáhly významných pokroků v technologii ovládání mysli. Hypnóza má mnoho pozitivních aplikací, jako je léčení nebo odbourávání určitých návyků. Většina „profesionálních“ hypnotizérů se shoduje na tom, že když je člověk v hypnotickém transu, tak nikdy nebude jednat proti své vůli nebo provádět úkony, které jsou v rozporu s jeho přirozeností. To je vše lež. Vyškolený a sebevědomý operatér může subjekt přimět, aby udělal cokoli, co mu přikáže, pokud v něm není mimořádně silná averze, nebo pokud není vůle subjektu mimořádně silná.

20 % populace je ideálním subjektem pro hypnózu. Nadprůměrná inteligence, existence imaginárního kamaráda na hraní v dětství, silný sklon k snění za dne a fantazírování a ochota spolupracovat činí z těchto osob žádoucí kandidáty.

V černém umění hypnózy tvoří hypnotizér a hypnotizovaný subjekt svazek pána a otroka. Subjekt musí být izolován od přátel a trávit mnoho času o samotě s operatérem, kdy mezi sebou naváží vztah. To se děje při vládních experimentech, nebo někdy např. se spoluvězněm ve vězení. Citový vztah je velmi důležitý při navázání důvěry a poslušnosti. Operátor musí působit jako dobrý posluchač a projevovat skutečný zájem o subjekt. Operátor se snaží, aby se v jeho přítomnosti subjekt cítil příjemně a mohl k němu být upřímný a otevřený.

Počáteční hypnotická indukce je nejdůležitější, protože proniká do mysli subjektu a otevírá hypnotizérovi dveře. Ve stavu alfa je logická mysl neaktivní a člověk je otevřený všem sugescím. Operatér subjektu vnukne subjektu sugesci, že bude znovu hluboce zhypnotizován, kdykoli mu operátor dá indukční pokyn pokyn, aby se vrátil do hypnózy. Ten může být slovní nebo se může jednat o nějaký signál. Každé sezení navazuje hlubší hypnotický stav, kdy se subjekt dostává pod naprostou kontrolu operátora. Při hlubším transu se subjekt stává stále více a více bezmocný vůči operátorovi.

Umělá amnézie (známá také jako „vymazání mysli“) se vyvolává tím, že operátor naznačí subjektu, že nebude mít žádnou vědomou vzpomínku na sezení. Další důležité sugesce zahrnují, že subjekt nebude moci být v žádném případě zhypnotizován někým jiným a že se v transu bude chovat, jako by byl v bdělém stavu.

Jakmile je subjekt snadno zhypnotizován operátorem, tak jeho mysl a osobnost může být podmíněna. Dětští kamarádi na hraní jsou často rozšířením osobnosti člověka, zejména u těch, kteří jsou slabšího charakteru a sami by se nebránili. Imaginární kamarád se může bránit a zlobit se, kdežto dítě nemůže. Často je zde násilný rodič, na kterého se vzteklé myšlenky a činy kamaráda zaměřují.
Během počáteční fáze kondicionování hypnotického sezení operátor vrátí subjekt do dětství. Regrese hraje velmi důležitou roli při vytváření kontroly nad subjektem. Operátor, který pracuje pro vládu při výrobě špionů, bude hledat nejagresivnější imaginární kamarády, při pokusu o umělé rozdělení osobnosti. Nejagresivnější aspekty osobnosti jsou ideálem pro zničení všech zábran.

Umělé rozštěpení osobnosti nastává, když je imaginární kamarád vynesen na povrch a subjekt se jím stává na pokyn. Kamarád se obvykle vynoří skrze jednu z čaker subjektu. Operátor informuje subjekt, že „kamarádovo jméno“ se objeví skrze žaludek, třetí oko, hrdlo atd. Dále je subjektu znovo sugescí nařízeno, že si nebude pamatovat nic z toho, co se pří sezení stalo, ani na vznikající osobnost. Ve skutečných případech je vynořující se silnější osobnost nastavena programováním a sugescí, tak aby byla nepřátelská vůči kořenové osobnosti subjektu.
Tato agresivní osobnost je téměř ve všech případech silnější a dokáže snést více zneužívání. Světové mocnosti využívají tyto subjekty jako robotické špiony. Rozsáhlé agresivní osobnosti je vštěpován program, takže nikdy neprozradí určité informace, a to ani při mučení. Kořenová osobnost, která má amnézii na celou zkušenost, je často tou, která snáší systematické mučení, aniž by si vzpomněla na nebo si vybavila informace, k jejichž prozrazení se ji vyslýchající snaží donutit.

Při opakovaných sezeních se osobnost stále více a více vynořuje a stává se mnohem silnější a zcela se odděluje od kořene. Subjekt, protože je naprogramován tak, aby si nepamatoval, nemá žádné znalosti o tomto, pouze mezery v čase a chybějící kousky v paměti. Mnoho času mu uplyně bez povšimnutí a zamyšlení.

Další kondiční sezení, zatímco mimo, zahrnují provázení subjektu zážitkem, který je jeho povaze zcela odporný, kdy je subjekt v jeho mysli nucen udělat něco, co by nikdy vědomě neudělal. Subjekt skutečně prožívá to, co mu operátor říká. Opakovanými sezeními se překonají všechny zábrany a osobnost je formována do podoby, jakou si operatér přeje. Zde subjekt může například bez váhání kohokoli zavraždit nebo udělat cokoli, co mu operátor přikáže. Stejně jako cokoli jiného, opakované programování se vštěpuje a udržuje při dalších sezeních.

Barbituráty mohou být podány injekčně tvrdohlavému subjektu, což způsobí, že jeho mysl bude otevřená jakýmkoli sugescím, které si operatér přeje vštípit. Tomuto postupu se říká „vojenská psychologie“. Lidé, kteří používají rekreační drogy jsou velmi snadno ovladatelní, a to buď psychicky, jak by to udělal zkušený mág, nebo ve skutečném klinickém prostředí. Užívání drog také vytváří díry v ochranné auře, které může adept snadno zneužít.

Léčba elektrickým šokem ničí vzpomínky a může být použita k vymazání mysli agenturami světových mocností. Mysl je pak přeprogramována, nová přesvědčení, myšlenky, vzorce myšlení a návyky jsou vštěpovány, obvykle prostřednictvím navození transu drogami, dokud se nová osobnost neuchytí a drogy již nejsou potřeba. To je známé jako „vymývání mozku“ a může být prováděno pro jakékoli účely.

Většina lidí si neuvědomuje, co všechno mohou s jejich myslí udělat ti, kteří mají větší znalosti a kontrolu. Autohypnóza je užitečná tam, kde sami programujeme naši vlastní mysl. Můžeme naprogramovat svou mysl tak, aby byla odolná vůči všem nežádoucím vlivům. Ostatní navíc nebudou schopni ovlivnit naši mysl nebo nad námi jakýmkoli způsobem získat kontrolu.

Zdroje: Secret, Don't Tell : The Encyclopedia of Hypnotism, Carla Emery, 1998

Zpět na hlavní stránku o hypnóze

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU SATANSKÉ MOCENSKÉ MEDITACE